Hans Madej (DE)

Václav Macek, Kurátor

Mesiac fotografie 2017
Vstup je voľný

Miesto: Západná terasa Bratislavského hradu, Námestie A. Dubčeka 1, Bratislava
Denne okrem pondelka od 13:00 - 18:00

---------------------------------------------------------

Hans Madej je skvělým vypravěčem lidských příběhů. Jedním z důvodů je pravděpodobně také jeho rodinná historie. Otec Madej, který se chtěl stát knězem, si prošel traumatem války a devastaci na východní frontě zachytil na svých fotografiích, které později vyměnil za potraviny, aby pomohl přežít rodině. V přístupu k fotografování velmi ovlivnil svého syna, kterému bylo 14 let, když jeho otec tragicky zemřel. Hans později studoval žurnalistiku a literaturu, ale fotografie se stala základním smyslem jeho života. Fotografické obrazy, které vytváří, vždy vnímá v kontextu svých osobních zkušeností. Jeho práce se točí kolem obav z modernity a strachu z vymizení. Tvrdí, že smrt nerozděluje, pokud vzpomínky přetrvávají. Při své tvorbě nespěchá a říká, že časový tlak brání vzniku nadčasových snímků. Cestuje nepřetržitě od roku 1985. Jako prvnímu fotografovi ze Západu se Madejovi podařilo v časopisu Stern zveřejnit svědectví o nemilosrdném boji za „nového člověka” ze zcela uzavřeného Rumunska, kde Causescu posílá na venkov buldozery, které boří tradiční osídlení a nechávají vesnice zemědělců v troskách. Mapuje život na Kykladách, dopad tragedie Černobylu v Bělorusku, život romských komunit, přerod východní Evropy na začátku devadesátých let a později občanské války na Balkáně. Na mnoha místech, které zachytil, zůstává i více než rok a vytváří kaleidoskopický portrét východní Evropy v rozpadu a pohybu jiným směrem. Jeho dokumentární cykly byly otištěny v nejprestižnějších světových časopisech a ovlivnily výrazně estetiku celé generace fotoreportérů v devadesátých letech minulého století – zlatém věku novinářské fotografie.

Když jsem v Hamburku v roce 1983 založil fotoagenturu Bilderberg, co vlastně ani nebyla agentura, spíš kooperativa patnácti nejlepších fotografů, kteří v tu dobu pracovali pro všechny významné časopisy v Německu, dostala se mi do rukou fotografická kniha o Kykladách. Když jsem ji dolistoval, věděl jsem, že tento fotograf se musí stát členem naší nově založené agentury a tak jsem mu zavolal. Hans Madej se stal šestnáctým členem naší agentury. Bylo to velice správné rozhodnutí oslovit ho. Madej by asi nikdy neoslovil nás, byl příliš skromný. Tak jsme se seznámili.   Hans Madej je ten zvláštní a velice zřídkavý případ fotografa s neuvěřitelným citem pro obraz a s hlubokým a upřimným až bolestným soucitem s lidmi, které pozoruje přes objektiv svého fotoaparátu. Soucitem, který se přelévá do jeho fotografií. Ne, svět kolem nás není zdaleka v pořádku a nebyl v pořádku ani tenkrát, kdy vznikaly Madejovy obrazy. A přesto, pokaždé, když vezmu do rukou jednu z jeho fotografií, popadne mne pocit, jako když do tmavé místnosti proniká malou škvírou sluneční paprsek. Smutné a zároveň světlým dobrem prosáklé obrazy. To je Hans Madej.